Zvolit "fast hiking" nebo pohodovou turistiku?

Často se setkávám na internetu s řečnickou otázkou, zda je lepší šlapat rychle nebo pomalu. Odpovědi jsou na snadě dvě, i přesto bývá odpovědí spoustu. A žádné jasno. Odvážně se to pokusím rozseknout.

Rychle

Někteří jsme prostě netrpěliví, nedokážeme jít co noha nohu mine a vychutnávat si pohled na okolní krajinu. Někteří třeba máme jen "málo času" a v rámci tohoto omezeného času se snažíme stihnout toho co nejvíce. A někteří zase máme potřebu furt vytáčet tepovku co to jde, s pocitem, že více se zmasakrujeme, tím lepší výlet to byl. Pokud jste se shlédli v některém z těchto charakterů, pak jste příznivcem rychlé chůze krajinou, jinak řečeno fast nebo speed hiking. Nemyslím si, že to je něco novodobého, trendy nebo více preferovaná cesta dnešní turistiky. Podle mne výše popsané charaktery nebo možná lépe řečeno pohnutky se mezi námi vždy vyskytovali vyskytují a budou i dále vyskytovat. Takže určitě se nejedná o fenomén dnešní uspěchané doby. Takže klidně vyražte a šlapejte o sto šest. Jen se člověk musí smířit s tím, že prožitky a požitky se dost radikálně smršťují na ten z dobře odmakané práce. Většinou bývá totiž velmi obtížné (jako třeba i u běhu nebo cyklistiky a jiných podobných výkonostních aktivit) najít k sobě jednoho či dokonce více parťáků, se kterými absolvujete vaši fast hikingovou trasu. Taky se musíte smířit s tím, že holt umělečtější fotku prostě na takové trase nepořídíte. Pořídit opravdu dobré fotografie zabere spoustu času. Většinou však fast hikingoví výletníci připomínají tak trochu biatlonisty. Oči upřené dolů, tepovka vyletěná nahoru a pak prudké zastavení, tasení fotografické zbraně - mobilu, prásk vlevo, prásk vpravo, prudký odpich a zastrčení mobilu do kapsy. A pak šrotování v hlavě, kdy a kde udělat další "stojku". Je však pravdou, že i fast hiking túra se dá dělat docela slušně hybridně. Koneckonců spoustu turistů to tak nevědomky dělá odnepaměti. Prostě jdou naplno první polovinu cesty, většinou je to nejaké stoupání na kopec, třeba Praděd, Sněžku, Kraličák, Lysou Horu, Chopok, Kriváň atd. Mnohdy je cílem východ slunce, chata s knedlíkem či pivem. Dají pořádnou pauzu, splynou mezi ostatní turisty pohodáře, někdy dokonce vytáhnou z batohů profesionální fotografické přístroje a třeba po hodině nebo i několika hodinách vystartují do druhé části. Když máte chytré hodinky a zapnutou aktivitu, musíte se rozhodnout, zvolit a kliknout po první části pouze "pauzu" anebo úplně zastavit aktivitu a druhou část po přestávce odstartovat jako novou aktivitu. To je na vás. Myslím si, že obojí je ok.

Pomalu

Vysvětlovat si pro porovnání co je pohodová turistika je asi opravdu zbytečné. Jen je potřeba vědět, co vlastně od toho očekáváte. Vnímat všemi možnými smyslovými vjemy okolní přírodu, teplotu kamene, šišky, pohupování korun stromů, přikrývají stíny krajinu v dáli, světlo, tmu, zvuky a vůně. Je toho fakt hodně, co člověk může vnímat a co jej dokáže dobíjet v přírodě, i proto právě někteří volí raději samotářskou turistiku. Pokud však máte stejně naladěného parťáka/čku anebo skupinku, pak sdílená radost je o to větší radost.

Co je lepší?

Je lepší hnát se za cílem, ujít dál nebo výš, nebo se procházet, cítit květiny a kochat se výhledy? Správná odpověď je jen ta Vaše odpověď. Pokud jde však o pojmy, tak "Fast Hiking" je opravdu hodně rychlý pohyb krajinou, když ještě nemluvíme o čistém běhu, ale to neznamená, že při fast hiking výletu si člověk nedá běh. Spíše jde o terén a reliéf krajiny. Náročné úseky se jdou, ale často si výletníci při fast hikingu rádi dají i běh, a to v úsecích s kopce dolů po pěkných a bezpečných úsecích. No a zde nastává často dilema, jako vlastně zvolit obuv, jak se obléct atd. Tomu se můžeme věnovat podrobněji zase někdy příště. Tak ať Vám to šlape.